Dlouhosrstý jezevčík (standardní)

22. ledna 2011 v 10:09 | Amix
Země původu:        Německo
Původní využití:        Norování jezevců, králíků a lišek, lov divočáků a vysoké zvěře
Obvod hrudníku:        35 cm
Hmotnost:        7-9 kg
Tělo:        Jezevčík má vysoký a dlouhý
Jezevčík - černý s tříslovými znaky
kohoutek, rovný hřbet, mírně klenutá bedra a dlouhou,
širokou a svalnatou záď. Ocas je nasazen v prodloužené linii hřbetu a nesmí být ostře zahnutý. Břicho je mírně vtažené. Přední partie je svalnatá, široká a nízko při zemi, hrudník je z čelního pohledu oválný. Nejnižší bod dobře vyvinutého hrudníku se nachází hned za předními končetinami. Prsní kost je těžká a vybíhá natolik dopředu, že z bočních stran jsou viditelné jamky. Lopatky jsou dlouhé a šikmo položené. Rovné nohy jsou dobře zaúhlené a rovnoběžně postavené. Dobře uzavřené tlapky mají klenuté prsty. Suchý, svalnatý krk je nošen vysoko, na šíji je mírně klenutý.

Hlava:        Dlouhá hlava se rovnoměrně zužuje směrem ke špičce nosu, ne
ní však špičatá. Stop je málo vyjádřen - čím méně, tím lépe - a hřbet nosu je mírně klenutý. Pysky jsou úzké, těsněpřiléhající. Vysoko nasazené uši jsou hezky zakulacené, nesmějí být špičaté nebo mít záhyby. Přední okraje uší visí těsně u tváří. Oválné oči jsou středně velké. Nesmějí mít pichlavý výraz. Jezevčík může mít nůžkový nebo klešťový skus.

Srst:        Dlouhosrstý jezevčík má dlouhé, hedvábně lesklé a hladké osrstění.Delší osrstění je na spodní straně těla, na kalhotách, ocase a uších.

Barvy:        Jezevčíci se vyskytují v mnoha různých barvách. Jsou to:

• červená v mnoha odstínech od žlutočervené až po tmavočervenou, někdy s černými chlupy v srsti. Bílé znaky nejsou žádoucí. Přednost je dávána čistě červené varietě.
• dvojbarevná kombinace, kdy základníbarva je černá nebo hnědá s rezavě hnědými nebo žlutými tříslovými znaky nad očima, po obou stranách tlamy, pod bradou, v ušních boltcích, na končetinách, pod ocasem a kolem konečníku.Bílé znaky a příliš rozsáhlé tříslové znaky nejsou žádoucí.
• tygrování a žíhání. Podkladová barva srsti je černá, červenánebo šedá s pravidelným, světleji zbarveným tygrováním či žíháním. Žádná z barev nesmí převažovat. U tygrovaných jezevčíků se někdy vyskytují modré oči, nejsou však žádoucí. Žíhaní jedinci mají p
odkladovou barvu srsti červenou nebo žlutou s tmavším žíháním. Vyskytují se málokdy.

Vedle těchto tří variet jsou přípustné i jiné barvy, u drsnosrstých jezevčíkůje to například populární barva divočáka. Přestože je přípustných mnoho barev srsti, krátkosrstí a dlouhosrstí jezevčíci jsou prakticky chování především v jednobarevné tmavočervené a v černé s tříslovou, někdy také v hnědé s tříslovou a méně často tygrovaní. Drsnosrstí jezevčíci se vyskytují téměř výhradně v barvě divočáka, méně v černé s tříslovou.

Jezevčík - hnědý

Povaha:        Jezevčík je charakterní plemeno známé svou inteligencí, vynalézavostí a chytrostí. N
ení to ten nejposlušnější pes, dokáže být až komicky umíněný. Některé vlastnosti jako by stály v protikladu v akci je velmi odvážný, tvrdý a vytrvalý, v rodinném prostředí však velmi oceňuje pohodlí a vyžaduje pozornost. Tvrdá slova jej hluboce zraňují. Velmi lpí na svých majitelích a není rád sám, popadle-li jej však lovecká vášeň, klidně se vydá na průzkum a na pána se neohlíží. Většina jezevčíků je velmi živá a aktivní, nedělá však
zbytečný rozruch. Při neznámých zvucích začne jezevčík štěkat, ti nejodvážnější se nezaleknou a nezvané hosty zastaví. Má vynikající čich. Je vytrvalý. a umíní-li si něco, dokáže to se svým pánem ,,skoulet" tak, že dosáhne svého.

Společenská charakteristika:        Vlastní rodina je u jezevčíka na prvním místě. Cizí lidi ignoruje a dává to najevo svým rezervovaným chováním. Pokud si brzy zvykne na děti, vychází s nimi zpravidla dobře, rozhodně však ze sebe nenechá dělat hračku. Velmi malé děti to nechápou, proto je jezevčík vhodnější do rodin s již většími dětmi. S jinými psy vychází dobře až velmi dobře, hájí si však svoje. Vzhledem k jeho značnému loveckému instinktu před ním nejsou v bezpečí
menší domácí zvířata, jako například králíci. S kočkou je schopen soužití, pokud ji poznal již jako štěně.

Péče:        Dlouhosrstý jezevčík se spokojí s pravidelným kartáčováním, především na místech, kde se snadno tvoří chuchvalce. Občas je potřeba zastřihnout chlupy mezi polštářky na prstech, a
by se v nich nezachycovali kamínky, trny apod. U všech tipů jezevčíků pravidelně prohlížejte uši a případně je vyčistěte k tomu určeným přípravkem. Drápy udržujte krátké. Většina jezevčíků jsou mlsouni. Nedejte se však obměkčit jejich žadonivým pohledem a nedávejte jim více jídla, než potřebují, neboť tlustý jezevčík je nemocný jezevčík. Nadváha velmi zatěžuje jeho dlouhý hřbet a přináší s sebou ještě řadu dalších zdravotních problémů.

Výchova:        Jezevčík je notně tvrdohlavý pes s výraznou vlastní povahou. Důsledná výchova je orzhodně na místě. I když nepatří k nejposlušnějším plemenům, máte-li s ním trpělivost a víte, jak na něj, je schopen se hodně naučit. Naprostou poslušnost však od jezevčíka nečekejte, otrockost mu je cizí. Dokáže být značně oddaný: má-li však dojem, že jste jej potrestali neprávem, je uražený a trucuje. U jezevčíka je velmi důležité zdařilé zespolečenštění, tedy seznamování psa odmalička s různými lidmi, zvířaty a situacemi tak, aby se jeho povaha mohla naplno rozvinout pozitivním směrem.

Pohyb:        I když jsou jezevčíci schopni a ochotni svého pána hodiny doprovázet na procházkách, zpravidla se přizpůsobí situaci.Doporučuje se však poskytnout tomuto plemeni dostatek pohybu, aby si udržel pevné svalstvo.
Necháte-li jezevčíka běhat bez vodítka v přírodě, šance, že se probudí jeho lovecký instinkt, je značná a pes se může zaběhnout. Jezevčík zdaleka ne vždy respektuje hranice svého teritoria, a proto je vhodné zahradu či pozemenk oplotit. Jezevčíci jsou obvykle zdraví a silní psi a mohou se dožít vysokého věku. Dbejte však na to, aby si nepřetěovali páteř chozením do schodů či podobnými činostmi.
Jezevčík - tygrovaný


Možnosti využití:        V mnoha ze
mích se jezevčíci dodnes využívají k lovu a existují různé
stupně loveckých zkoušek, které psi mohou absolvovat. Kromě toho se jezevčíci chovají jako společenští psi. Psí sporty, jako jsou například agility, se pro toto plemeno kvůli dlouhému hřbetu nehodí. Svéhlavá povaha tohoto jinak charakterního a vytrvalého psa jej činí nevhodným pro cvičení poslušnosti.

Zvláštnosti:        Krátkosrstý jezevčík je nejpůvodnějším z jezevčíků. Drsnosrstá a dlouhosrstá varianta vznikla jeho pozdějším křížením s jinými plemeny. Může se stát, že se v jednom vrhu vyskytne jedno nebo více štěňat patřících k jiné varietě než jsou rodiče. Jsou-li pochybnosti, kam dospělí pes podle velikosti patří, změří se mu obvod hrudníku v místě hned za lokty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domiss Domiss | Web | 27. dubna 2011 v 18:15 | Reagovat

Ty jsou cool!!!!! Já mám ráda tyhle pejsci!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama